Když pochopíš tři principy, přestaneš potřebovat rady z internetu. Zvládneš si posoudit sám, jestli to, co zrovna čteš, dává smysl.
Pořadí není náhodné. Když přeskočíš první, třetí ti nikdy nevydrží.
Hubnutí ani nabírání nezpůsobuje konkrétní potravina, ale poměr mezi tím, kolik energie přijmeš a kolik vydáš. Proto se dá zhubnout i s pečivem a přibrat i ze samých zdravých jídel.
Praktický důsledek: jeden „prohřešek" nic nezničí, protože se počítá týden, ne jedno jídlo. Dva měsíce odhadování naslepo ale poznat jsou.
Dvě jídla se stejnou energií můžou zasytit úplně jinak. Rozdíl dělají bílkoviny, vláknina a objem jídla na talíři. Tohle je jediná věc, která odlišuje dietu, kterou zvládneš půl roku, od té, co skončí za dva týdny.
Nejlepší jídelníček je ten, který zvládneš i v pátek večer u rodičů. Proto stavím jídelníčky z jídel, která běžně jíš — jen v jiných poměrech a množstvích.
Tohle jsou hodnoty, se kterými pracuji. Když někde uvidíš výrazně jiné, stojí za to zpozornět.
Pod udržovacím příjmem. Větší deficit zabere rychleji, ale roste hlad, klesá výkon a ubývá i svalová hmota.
Z tělesné hmotnosti. U osmdesátikilového člověka to znamená zhruba 200 až 400 gramů za týden.
Chrání svalovou hmotu při deficitu a nejvíc ze všech živin ovlivňují sytost.
Kratší období nic neřekne. Váha kolísá podle vody, jídla ve střevech i denní doby.
Bez zdravotního důvodu nepřináší nic navíc. Zmenšuje jen výběr a zvyšuje šanci, že to nevydržíš.
Tělo má na tuhle práci játra a ledviny. Rychlý úbytek na váze je voda, která se vrátí.
Efekt je zanedbatelný proti tomu, co udělá rozumně poskládaný jídelníček. Peníze utratíš, práci ti to neušetří.
Velký deficit vede k hladu, ztrátě svalů a k tomu, že se to celé zhroutí. Pomalejší cesta je ve výsledku rychlejší.
Denní výkyvy nic neznamenají. Sleduj průměr za týden a rozhoduj se podle něj.
Z výšky, váhy, věku a pohybu. Vyjde číslo, které je výchozím bodem, ne rozsudkem — dva lidé se stejnými parametry mají jinou skutečnou spotřebu.
Podle toho, kdy vstáváš, kdy máš čas jíst a kolikrát týdně ti stojí za to vařit.
Z toho, co jsi v dotazníku označil jako oblíbené. Co jsi napsal, že nejíš, se v jídelníčku neobjeví.
Aby se podle toho dalo vařit i nakupovat bez dalšího přemýšlení.